L E D E N
—
Na střechách jsou jehlice,
jsou jich asi tisíce.
Peří tančí ve vzduchu,
máme zvláštní předtuchu.
Nohy, ruce zebou,
chci být jenom s tebou.
Ú N O R
—
Holé stromy, holé keře,
lesy plné hladné zvěře.
Stráně plné bílé hmoty,
v zahradách rezavé ploty.
Zůstává však naděje,
že příroda se zahřeje.
B Ř E Z E N
—
Nový den, už svítá –
Slunce z dáli vítá.
V kapkách raní rosy
brouček tančí bosý.
Stébla trávy šeptají,
co říkají zatají.
D U B E N
—
Na nebi jsou temné mraky,
vzhlédni a uvidíš je taky.
Mraky mizí, slunce září,
to je duben v kalendáři.
Je to apríl tentokráte,
počasí nás pěkně mate.
K V Ě T E N
—
Z nenápadných poupat
se květy začnou loupat.
Mláďata vylezou z doupat
a ptáci do výšky stoupat.
My můžeme jen hloubat
a přírodou se toulat.
Č E R V E N
—
Krásný letní den,
Slunce svítí jen.
Na nebi si lebedí,
a s oblaky sousedí.
Hřeje, pálí
támhle v dáli.
Č E R V E N E C
—
Krásná růže v květu
listy mává světu.
Motýl – bytost uctivá –
něžně křídly ovívá.
Ještěrka se tiše sluní,
na slunci si hezky trůní.
S R P E N
—
Temné mraky, někdy blesky,
Slunce zase svítí hezky.
Oheň s vodou soupeří.
A kdo z nich zvítězí?
Co to je na obloze?
Velká barev exploze.
Z Á Ř Í
—
Vlaštovky se loučí z dáli,
rády by nám zamávaly.
Slunce ztrácí svoji sílu
cítíme to bez rozdílu.
Léto už je u konce,
poznáme to lehounce.
Ř Í J E N
—
Jsou tu první deštíky
a lidé pod deštníky.
Mokro, sem tam louže.
To bláto ale klouže.
Ale, ale, kdo se mračí?
Malý úsměv mnohdy stačí.
L I S T O P A D
—
Listí tančí ve větru,
my schovaní ve svetru.
Oranžová, žlutá, hnědá,
žádná šedá nebo bledá.
Krásná barev paleta –
toť podzimní odveta.
P R O S I N E C
—
Zima za trůn usedá,
není vůbec škaredá.
Podívejme tiše na ni,
je to velmi mocná paní.
Všechno zmrazí svým dechem,
a pokryje ledovým mechem.